O alternativní školství jsem se začala zajímat před několika lety a jsem vděčná, že se mi naskytla příležitost podílet se na jeho rozvoji, rozvoji sama sebe a že se projekt Liberecké Sudbury školy stává součástí mé cesty. Od chvíle, kdy jsem se o tzv.svobodných školách dozvěděla se mnou ta myšlenka velmi rezonuje. Jsem matkou dvou dětí, které jsou mými velikými učiteli. Když před šesti lety přišla na svět holčička, postupně jsem přicházela na to, že moje nastavení nebylo v souladu s jejími, mými ani společnými potřebami. Často nám z toho nebylo dobře. Díky ní jsem si uvědomila, že je správné věřit svým pocitům a že je v pořádku se zastavit, otevřít a uvolnit se – nespěchat. Dala mi impulz a já za něj děkuji každý den. Druhé dítě, syn, mi ukazuje další moje “věci” a vlastnosti, které jsem nechtěla vidět. Naše každodenní vzájemné učení posiluje moji trpělivost a spojení sama se sebou. A to mě baví. Chtěla jsem vztahu s dětmi více porozumět a tak jsem pomocí knih, seminářů a kurzů začala zkoumat. Pochopila jsem, že hranice možného se dají změnit, posunout a vnímání rozšířit. Už dlouho cítím, že mě práce na plný úvazek v nadnárodní společnosti limituje, a že dětem nedávám tolik pozornosti, kolik potřebují a kolik bych ráda. Snad proto, že věřím, že vše přichází v pravý čas a že naše přání jsou vyslyšena, jsem teď tu. Miluju stromy, přírodu, naši Zemi, ke které cítím veliký respekt a zároveň vděčnost za to, že tady můžu žít. Ze všeho nejvíc si v tuto etapu svého života přeji rozdělit se o to, co znám, pozorovat, pomáhat dětem v tom, aby je učení bavilo, aby jejich štěstí pro ně nepřestalo být důležité, aby měly možnost si rozhodovat samy o sobě, aby času, který jim byl dán pro život na tomhle světě, užívaly v lásce a radosti. Nejen večer, nejen o víkendu, nejen o prázdninách nebo až vyrostou…ale teď a tady. Těším se a jsem zvědavá, čím dalším mne inspirují a čím budu inspirovat já je.
